V předchozí části jsme se podívali na zoubek prvním sedmi nejčastějším sabotérům. Nyní si posvítíme na druhou část z nich.

8/ Sabotér “Natvrdlík”

Jeho vliv je také velmi silný. Nutí nás opakovat chyby, které jsme udělali, takže neustále běháme proti zdi, i když už máme po desáté otřes mozku. Také podporuje naše setrvávání v nežádoucích situacích: “Ještě počkej, ještě není správný čas na změnu.” Ostatní kolem nás se už chytají za hlavu, proč už jsme dávno onu změnu neudělali a chováme se dokola stejně. My to však nevidíme.

9/ Sabotér “Obětní beránek”

Pozor na něj! Právě on patří mezi druhy, které mnoho lidí vědomě ochraňuje a opečovává. Tváří se totiž ctnostně. Nutí nás přepracovávat se (workoholismus), čímž likviduje nejen náš volný čas pro odpočinek, ale také vztahy a postupně i zdraví. “Já bych pro sebe něco dělal, ale když já mám moc práce a na sebe nemám vůbec čas.” Tlačí nás k tomu, že se musíme podřizovat a obětovat pro druhé, abychom se jim zavděčili a získali si jejich lásku. Tenhle našeptávač říká: “Musím to dělat, aby mě měli rádi, aby mě pochválili atd…” Pokud bychom polevili a chtěli si dopřát volno nebo se rozhodnout podle sebe, okamžitě se dostaví pocit provinění: “Tohle si nezasloužím, měl/a bych raději dělat něco užitečného.”

10/ Sabotér “Všeználek”

Tenhle sabotér je nejchytřejší, nenahraditelný a probouzí v nás syndrom dokonalosti. A proto i on patří mezi největší zákeřňáky. Právě on nás zásobuje myšlenkami typu: “Vím přesně, co mám dělat. Nepotřebuji se už nic učit, nepotřebuji ničí rady. Jsem nej, jen to nikdo nevidí a neumí to ocenit.” Můžeme díky němu propadat pocitům: “Všichni jsou blbci, kromě mě.” Probouzí v nás také neustálou tendenci druhé poučovat, zkoušet a rozdávat rady, o které se nás nikdo neprosil. Všeználek nikdy nepřijímá zodpovědnost za své chyby. Pokud v sobě máme takového sabotéra a někdo by nám náhodou něco vytkl (byť v dobré víře), okamžitě se nás to dotkne, otočíme hlaveň své zbraně proti němu a budeme dělat vše proto, aby se cítil hrozně.

11/ Sabotér “Tupounek”

Tento druh otupuje naše smysly a my pak nevidíme a neuvědomujeme si (asi jako poslední ze všech), co popř. kdo nás v životě ovládá a manipuluje. Produkuje v nás také syndrom obhájce, když nám druzí říkají: “Copak ty to nevidíš?” Možná občas i na okamžik cítíme, co nám nesedí, ale jeho síla je mocná, a tak přesto máme tendence manipulátory obhajovat a setrvávat v nezdravé situaci.

12/ Sabotér “Expirátor”

Žije v minulosti, ať už radostné nebo negativní. V pozitivní minulosti nachází útočiště a utíká do ní z reality se slovy:  “Jé, to byly časy.” Toto vzpomínání člověka dohání k melancholii a depresím, což se sabotérovi nesmírně zamlouvá. Negativní expirátor zase rád rozebírá staré křivdy, hrabe se v detailech a obviňuje všechny, kteří za to (podle něj) mohli. Samozřejmě oni jsou důvodem jeho současného neúspěchu. Sabotér Expirátor se tak nazývá proto, že význam slova expirace můžeme vysvětlit též jako postupné odumírání. Tento sabotér nás táhne k pasivitě, lítosti a postupné likvidaci sebe sama.

13/ Sabotér “Ticháček”

Je to právě jeho vliv, když žijeme život jako šedé myšky. Neviditelní, nedocenění, nenaplnění. Utiskuje nás, zbavuje nás sebehodnoty. „Budu si žít ve svém neštěstí, ale nikomu o tom nepovím. Ještě bych druhým přidělával/a starosti. Ani neřeknu nahlas svůj názor těm, se kterými bych své záležitosti potřeboval/a řešit.“

14/ Sabotér “Fata morgána”

Jeho vliv v nás probouzí mylnou naději, že náš čas přijde. Jednou… až…. pak budeme šťastní. Ale teď nemá smysl se snažit, všechno závisí na dalších okolnostech, tak musíme čekat a hlavně – NIC NEMĚNIT!

 

Sabotérů štěstí je mnoho a toto byla ukázka některých z nich. Třebaže se mohou projevovat různě, mají jedno společné. Nesnášejí změny a aktivitu z naší strany. Milují, když se mohou uhnízdit a bez narušování pohodlí fungovat. Třeba jste některé rozpoznali a to je skvělá zpráva! Prvním krokem k pohodovému životu je totiž uvědomění.

Nejsou lidé, kteří mají život lehký a jiní těžký. Nejsou ti, kdo žijí život šťastný a jiní mají smůlu. Ve školách se učíme mnoho věcí, zapomněli nás však naučit dovednost pro život nejdůležitější. Umění žít. Prožívat každé své tady a teď, porozumět sám sobě, svým potřebám a pocitům, umět si nastavit vlastní cíle (ano vlastní, ne cíle, které nám nalinkovali ostatní).

Právě umění žít je základním stavebním kamenem, na který se mohou stavět další. Pak totiž pochopíme, že nejde o to být dokonalý či vynikat. Nejde o to být stále lepší a lepší. Jde o to jen – být. Žít spokojeně a v pohodě. Tak, abyste se, až se jednou ohlédnete za svým životem, pousmáli a řekli si – stálo to za to.