Když jsme se jako děti ve škole řadili vedle sebe podle výšky, stála jsem vždycky předposlední, což vždycky pobavilo spolužáky. Snila jsem o dráze modelky, ale těch potřebných 6 cm do základního výškového limitu už jsem nedohnala. Nejen moje výška, ale i to, že jsem vyrůstala v malé vesnici ve starém domečku a do města jsme jezdívali trabantem, mohlo zanechat na mém sebevědomí jisté šrámy. Jenomže to bych nebyla já.

Je úplně jedno, kolik od té doby už uběhlo let. Já stále slyším rodiče, jak mi jako dítěti opakují: „Dokážeš všechno, co si zamaneš. Nikdy nezapomeň, že na to máš. Nebudeš žít obyčejný život. Jdi si za tím, co chceš a budeš to mít.“ A tak jsem často i se skřípěním zubů zabrala a věci se dávaly do pohybu. Školní výsledky s vyznamenáním a zároveň kariéra profesionální zpěvačky. V deseti letech mne začal podporovat jeden hledač talentů a do 15 let jsem měla nazpívaných 10 alb. Během let jsem prožívala vzestupy a pády, ale při jakékoli slabé chvíli jsem si vždycky opakovala slova rodičů. V práci jsem se vypracovala na velmi pěkné místo a věnovala jí maximum svého času. Díky ní jsem poznala svého milovaného muže, který mě však teprve naučil skutečně žít. Zvládla jsem další krok!

Jednoho dne však zkolaboval. Když jsem ho ten večer dovezla do nemocnice, lékař si mě vzal stranou, aby mi oznámil, že jsem mu včasným příjezdem zachránila život. V tu chvíli se vše převrátilo naruby. To, co do té doby bylo důležité, rázem ztratilo význam. Dostavil se tzv. „AHA moment“, tedy vteřina, kdy mi všechno došlo. Vím, že jsem dostatečně silná na to, abych zvládla jakoukoliv životní výzvu. A vždycky, když mě napadá, že na něco nemám, vzpomenu si na to, jak jsem tehdy večer v nemocnici pevně tiskla jeho chvějící se ruku a klidným hlasem ho konejšila, že spolu všechno zvládneme. Od té chvíle uběhlo několik let a my to opravdu zvládli. Celé tohle nám otevřelo ještě víc oči. Naučilo nás to vážit si sebe, více odpočívat a nebrat to, že ráno vstaneme, jako samozřejmost. Stále na sobě pracuji a řídím se pravidly, která fungují. Prvním krokem ke spokojenosti je UVĚDOMIT SI, že něco není v pořádku. Druhý krok je ROZHODNUTÍ něco s tím udělat a třetí krok – prostě ZAČÍT! Jednou už jsem to dokázala, tak to dokážu kdykoliv znovu! S každou novou vteřinou mi život dává novou příležitost zase se posunout dál. Hlavně musím žít vždycky TEĎ A TADY. Ať už chci cokoli, nejlepší čas na to, odrazit se z místa, je právě teď. Udělám první krok a dám věci do pohybu. Nejtěžší je začít. Ale odměnou za odvahu a vůli je opravdový pocit naplnění.