Neexistují lidé, kteří mají život jen lehký. Nejsou ti, kdo žijí život šťastný a jiní mají smůlu. Neexistují správná a nesprávná rozhodnutí, existují pouze  rozhodnutí.

Nikdy nevíme, co přesně prožívá druhý člověk  a čím si prochází. Nedejte na první pohled. Často ti, kdo se usmívají nejvíce, procházejí nejtěžšími zkouškami, těžšími a závažnějšími než ti, kdo ustavičně pláčou a stěžují si. Celý náš život je o přístupu. K sobě, k druhým, k životu jako takovému. Nejsou šťastlivci a smolaři. Vy sami ovlivňujete, do které skupiny budete patřit – do které jste se sami zařadili.

Existuje mnoho druhů umění. Někteří se učí hudbě, sochařině, zpěvu, kresbě. Jiní se zdokonalují v architektuře, inženýrství, prodeji či vztazích. Ve školách nás však zapomínají učit dovednost pro život nejdůležitější – umění žít. Ne jen přežívat, ale žít svůj život, prožívat každé své tady a teď, porozumět sám sobě a svým potřebám a pocitům, umět si nastavit vlastní cíle (ano vlastní, ne cíle, které nám nalinkovali ostatní).

Právě umění žít, je základním stavebním kamenem, na který se mohou stavět další. Pak totiž pochopíme, že nejde o to být dokonalý či vynikat. Nejde o to být stále lepší a lepší. Jde o to – být. Žít spokojeně a v pohodě. Tak, abyste se, až se jednou ohlédnete za svým životěm, pousmáli a řekli si – stálo to za to.