Myšlenky stékají po tvé duši jako kapičky deště po tabulkách v oknech. Někde uvnitř se ptáš, co se to vlastně děje, přitom však cítíš strach, dozvědět se odpověď. Poslední dobou pochybuješ snad o všem. Někdy se dokonce ptáš, k čemu je vlastně život a jestli má smysl se další ráno probudit. To, když tě nějaká další rána srazí k zemi tak silně, že přes bolest chvíli nevnímáš. Choulíš se v rohu. Nechceš být vidět ani slyšet. 

Možná už dlouho cítíš prázdno uvnitř svého srdce a je jen málo věcí, které ti dělají radost. Když se ukáže světélko naděje na změnu, už ani nemáš sílu na to, věřit, že by opravdu mohlo být líp. Pevně semkneš rty a přivřeš oči. Doufáš, že až je znovu otevřeš, zjistíš, že to všechno byl jenom zlý sen. Tvůj svět se skládá z boje o přežití, hraných úsměvů a naučených pozitivních frází, kterými bezmyšlenkovitě odpovídáš na omšelé otázky ostatních. Tvými důvěrnými společníky jsou slzy a srdce bolavé.

Právě Tobě chci říct…

Když už máš pocit, že jsi na dně, je ta správná chvíle se odrazit! Zahoď pocity selhání. Nelze v sobě cítit sílu den za dnem, od rána do večera. Je normální, že někdy pocítíš slabost a začínáš mít dojem, že všechno ztrácí smysl. Jsou dny, kdy věříme, že můžeme lámat skály a pak přicházejí jiné, kdy jen ráno vstát, je tak moc těžké. Sundat masku a přiznat si, že nevíš, jak dál, je někdy nejvíc osvobozující. To chce odvahu! Možná jsi právě teď v období, kdy potřebuješ popadnout dech a nabrat síly. Zpomal! Dovol si plakat. Prožij svůj smutek. Tady a teď. Nebraň se mu. Uvědom si své strachy a všechno, čeho se nejvíc obáváš. Prožij je a pak je nech jít. Řešení není se tomu bránit a dělat, že to není. Řešením není ani věčné setrvávání uprostřed těchto pocitů. Prožij si vše, co je třeba a přiznej si skutečnost, která je kolem Tebe. Pak se zhluboka nadechni, zvedni hlavu a vstaň!

Máš obrovský dar, a tím je Tvůj život. Uvědom si, že dýcháš. Každé ráno, když otevřeš oči, za něj poděkuj. Klíč ke všemu kolem Tebe nosíš v sobě! Jsi jediný člověk, který má moc měnit Tvůj život. Převezmi zodpovědnost za všechno, co se Ti v životě stalo a děje. Nemá smysl svalovat vinu jinam. To tě nezachrání! Vyjmenuj si všechno, za co můžeš být v životě vděčný, a buď! Napiš si seznam těchto věcí. Čti si ho každé ráno a každý večer, než ulehneš. Nauč se radovat z každé chvíle. Z dětského úsměvu, z paprsku slunce, který projde skrz okno do Tvého příbytku.

A uvědom si ještě jednu věc. Ve Tvém životě existují lidé, kteří Tě mají upřímně rádi. Nejsi sám! Můžeš je požádat o podporu a pomoc. Tito lidé jsou kolem Tebe, i když si myslíš, že ne. Přestaň se bránit pomoci druhých. To není žádná slabost. A pocity, že jsi přítěž, přiděláváš starosti a nezasloužíš si to… Ty nejsou skutečné. To je jen výplod rozumu, který neví, o čem je cit. Kolem Tebe je lásky víc, než si myslíš. A tahle láska otevírá a léči zraněná srdce.

Postav se před zrcadlo. Teď hned. Nadechni se, narovnej se a zvedni hlavu. Podívej se před sebe. Člověk, kterého vidíš v zrcadle, s Tebou bude do konce tvého života. Prochází s Tebou všechno dobré i zlé od Tvého prvního nádechu. Nevykašli se na něj. Právě ten potřebuje nejvíc lásky přímo od Tebe. Řekni mu, že ho máš rád. Nahlas. Možná ucítíš bolest v nitru, možná začneš plakat a budeš mít problém to vyslovit. To všechno se může stát. Ale nic z toho Ti nemůže zabránit to zkoušet dál a dál! Den za dnem. A jednoho dne to dokážeš! Právě v ten den osvobodíš svoje já…

…pro život, který stojí za to žít.